Interview s Evou Kulovanou

V červenci reprezentovala Českou republiku na ME družstev juniorů a juniorek v Bělehradě 16-letá šachistka z TJ Náměšť nad Oslavou EVA KULOVANÁ. Spolu se Soňou Pertlovou z Třince vybojovaly naše juniorky skvělé stříbrné medaile.

 

P.M.: Evi, na mistrovství Evropy juniorek jste se Soňou Pertlovou vybojovaly stříbro. Jak s odstupem času hodnotíš tento výsledek?

E.K.: Byl to zatím můj největší mezinárodní úspěch. Nakonec jsme po velkém drama zaslouženě skončily druhé, i  když mě trochu mrzela remíza s vítěznými Srbkami.

P.M.: Ze 6 partií jsi 4 vyhrála, 1 remizovala a prohrála jen s Rumunkou Foisor. Jsi spokojena se svou hrou, sehrála jsi zajímavé partie? Která partie se Ti nejvíc povedla?

E.K.: Vcelku jsem spokojená, ale mrzí mě zbytečná prohra s Rumunkou. Měla jsem černé a celá partie se pohybovala kolem remízy, ale když jsme obě měly už jen pár minut na tah, tak jsem zahrála sérii špatných tahů a soupeřka toho využila a vyhrála. Nejvíc se mi potom povedla partie se Srbkou. Po dobré přípravě soupeřka ztratila v zahájení hodně času, čehož jsem využila a partii dotáhla do vítězného konce. Byla to navíc jediná partie, kterou Srbky ztratily, všechny ostatní vyhrály. Dobrá byla také poslední partie, kterou jsem vyhrála velice brzy.

P.M.: Jak jste spolu vycházely se Soňou? Je známo, že mezi dívkami či ženami panují jiné vztahy než mezi chlapci či muži.

E.K.: Se Soňou jsme kamarádky, potkáváme se na různých soustředěních a turnajích.

P.M.: Jaké jste měly podmínky pro hru – hrací sál, a jaké zázemí - stravování, ubytování, společenské vyžití? V červenci muselo být ve vnitrozemí velké horko.

E.K.: Hrací sál byl dobrý,měli jsme klid, nebylo tam příliš teplo ani zima. Se stravou a ubytováním to bylo už horší. Venku i v hotelu panovala první dny velká vedra, později se počasí zlepšilo.

P.M.: Zažili jste v Bělehradě něco zajímavého, o co by ses chtěla podělit se čtenáři?

E.K.: Bydleli jsme v Obrenovači, což je součástí Bělehradu, ale od centra je město vzdálené asi 29 km. Ve volném dnu jsme se byli podívat přímo v centru. Navštívili jsme zdejší hrad, ve kterém byly k vidění tanky a jiné válečné stroje.

P.M.: Družstvu Náměště, ve kterém hraješ, se opět nepodařilo udržet se v 1.lize a sestoupilo. Jaká je atmosféra v družstvu? Myslíš, že i potřetí vyhrajete 2.ligu a postoupíte zpátky?

E.K.: Na atmosféře se odráží nepovedené partie ze závěru sezóny a odchod některých hráčů do jiných oddílů, ale když se nám ze začátku bude dařit a vyhrajeme pár zápasů, věřím, že se nám podaří  postoupit. Všichni pro to určitě uděláme vše, co bude v našich silách.

P.M.: Jak se Ti daří studium na gymnáziu, máš už plán do budoucna, co dál? Daří se Ti dohánět učivo, když v průběhu roku občas místo školy hraješ šachy?

E.K.: Studium se mi zatím daří, prospívám s vyznamenáním, ale plán do budoucna ještě nemám.

P.M.: V kolika letech jsi začala hrát šachy? Kdo Tě to naučil a jaké motivace rozhodovaly o tom, že věnuješ růstu výkonnosti tolik úsilí?

E.K.: Šachy jsem začala hrát v 7 letech. Základy mě naučil táta, pak jsem začala chodit do šachového kroužku v Třebíči, později jsem přestoupila do Náměště. Nejvíce mě motivovalo, když jsem skončila druhá na MČR do 10 let a probojovala se tak na ME v Estonsku, kde jsem poprvé potkala svého osobního trenéra.

P.M.: Čeho bys v budoucnu chtěla dosáhnout?

E.K.: Teď bych chtěla uspět na MS na Krétě, kam odjíždím 1.listopadu.Později bych se chtěla probojovat na olympiádu.

P.M.: Za čtenáře i za sebe Ti přeji, ať se Ti to splní a děláš radost sobě, svým blízkým, vesnici Stařeč, kde bydlíš, i Náměšti, která má v šachovém světě dobrý zvuk. Díky za rozhovor.

S talentovanou šachistkou rozmlouval Petr Mičulka (MIČ)